Znáte Lysou nad Labem?

Lysá nad Labem (německy Lissa an der Elbe) je město s 8 269 obyvateli v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Leží v úrodné nížině při řece Labi,  14 km západně od Nymburka. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou.

Lysá nad Labem je poprvé zmiňována již v Kosmově kronice. Zdejší hradiště patřilo k významným slovanským střediskům. Na lyském hradišti na kopci za Lysou (pravděpodobně vrch Šibák) byl vězněn, vykstrován a oslepen kníže Jaromír, kterého sem poslal jeho bratr, kníže Oldřich. Ve 13.století zde byl postaven hrad a Lysá pak byla až do vlády Lucemburků ve vlastnictví českých královen. Od roku 1291 je doložena existence Lysé jako města. V tomto roce vydala královna Guta, manželka Václava II. listinu, která sjednocuje pozemky v okolí Lysé v jeden celek. Majitelé Lysé byli v průběhu historie různí, od  Přemyslovských knížat a jejich manželek po různé šlechtické rody. Za husitských válek město s hradem a novým augustiniánským klášterem značně utrpělo. Na přelomu 15. a 16.století Smiřičtí ze Smiřic hrad přestavěli na zámek. V roce 1548 Ferdinand I. připojil Lysou ke komornímu panství jako lovecké středisko. Nadějný rozvoj města, které obdrželo i královská privilegia, přerušila třicetiletá válka. Ozbrojená vzpoura která v okolí města vypukla při násilném zavádění rekatolizace (1625) dokazuje, že zde byl do bitvy na Bílé Hoře hojně zastoupen evangelický živel. Ačkoli  mnoho jeho představitelů zapálilo před příchodem císařské armády (1628) své domy a uprchlo ze země, přesto byli tajní evangelíci v Lysé odhalováni až do vydání tolerančního patentu (1781). Bezprostřední reakcí na náboženskou toleranci bylo vytvoření sboru Reformované církve (1783). Ten zde existuje (od r. 1918 jako sbor Českobratrské církve evangelické) ve svých historických budovách dodnes. Jeho areál tvoří jednu z kulturních památek města. Velká většina evangelického obyvatelstva Polabí opustila a založila východně od německého Halle obec Lissa. V roce 1647 Lysou získává císařský generál Jan Špork a tehdy začíná období nebývalého rozkvětu města i okolí. Po smrti zakladatele hraběcího rodu Šporků Jana Šporka se panství ujímá jeho syn František Antonín Špork. Zámek v Lysé byl v barokní době několikrát přestavován. Nejpodstatnější změny provedl právě F.A.Špork v roce 1696, kdy byl obnoven augustiniánský klášter, zbudován nový farní kostel a kaple Tří králů. Dnes slouží zámek jako domov důchodců. Od roku 1940 do roku 1944 se v Lysé nad Labem razily protektorátní mince.

Lyský odboj za 2.světové války

V roce 1945 došlo v Lysé nad Labem k sabotážní akci, která se stala základem pro novelu Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky. Jednou z nejaktivnějších odbojových skupin koncem války byla lyská podskupina partyzánské skupiny Podřipsko. Jejím vedoucím byl v Lysé nad Labem Josef Válek, technický úředník protipožárního sboru hlavního města Prahy. Jeho pravou rukou byl hasič Josef Havlín, velitel protipožárního sboru města Lysá nad Labem. S touto dvojicí spolupracovalo také mnoho dalších hasičů a železničářů, takže není divu, že se aktivity této skupiny točily převážně kolem železnice. Již v roce 1944 využili členové skupiny krátkodobého opuštění některých objektů v milovickém výcvikovém prostoru, kde se jim podařilo založit požár. V říjnu 1944 zase podminovali pod Šibákem železniční trať Milovice-Lysá nad Labem, čímž způsobyli vykolejení vojenského transportu s tanky určenými pro nasazení do bojů na frontě. Trať byla neprůjezdná ještě několik dní po sabotáži.

Dne 2.3.1945 vložili odbojáři ve spolupráci s železničáři do muničního vlaku na nádraží v Lysé nad Labem trhaviny s časovým spínačem, který byl nastavený na čtvrt hodiny. Vlak se třiceti vagóny byl plně naložený pěchotní a dělostřeleckou municí a leteckými motory. Ten den vyrazil z Prahy Vysočan a měl namířeno do Brna, kde se soustřeďovaly německé jednotky k obraně moravské metropole. Letecké motory byly asi určené do tišnovské podzemní továrny Diana, kde se montovali nové typy Messerschittů Bf-109G-10/u4. Za první čtyři měsíce roku 1945 zkompletovali dělníci v této továrně kolem čtyř set letadel tohoto typu, z nichž většina ještě zasáhla do bojů. Nálože vybuchly na trati v blízkosti zastávky Stratov. Ohromný výbuch a nesčetné množství dalších malých explozí ozářilo oblohu, aby jí zanedlouho zakryl hustý mrak dýmu. Všichni okolní hasiči okamžitě přispěchali na místo, ale nebylo vlastně možné pro stálé exploze a výbuchy účinně zasáhnout. Po válce velitel lyských hasičů a zároveň jeden z aktérů útoku Josef Havlín tvrdil, že odjezd jemu podřízených hasičů záměrně protahoval, aby se na místo dostavili co nejpozději. Je s podivem, že ohromnou explozi přežil strojvedoucí i topič lokomotivy, neboť oheň zachvátil a zničil 28 vagónů a pouze dva vozy s lokomotivou se podařilo vypřáhnout a odvézt do Kostomlat nad Labem. Po následující dva dny byl provoz omezený na jedinou kolej. Němci pochopitelně zuřili a dokonce se zamýšleli nad tím, jakou formu pdvety zvolit, ovšem až do konce války si nebyli jistí, zda skutečně šlo o sabotáž nebo o technickou závadu. Nakonec proto k překvapení všech od odvetných opatření ustoupili a vedli událost jako nehodu. Ostatně, i oni již tušili, že konec války se blíží. Pouze vojáci milovického Sprengkomando a trestné roty měli na několik dní o zábavu postaráno.